Vlastními auty brzy ráno do Vídně, letadlem do Barcelony, půjčení 5 aut po čtyřech, celkem 20 borců a borkyň, přejezd do Andorry, nocleh v hotelu, ráno výstup na nejvyšší horu Andorry Coma Pedrosa 2944m, další den přesun auty do Eriste, výstup na chatu Refugio Angel Orus 2100m, ráno výstup na 2. nejvyšší horu Pyrenejí Pico de Posets 3369m, další den přejezd auty přes Benasque na parkoviště Hospital a výstup na chatu Refugio la Renclusa 2140m, ráno ještě za tmy výstup na Pico de Aneto 3404m, odpoledne přejezd auty do Barcelony, nocleh v hotelu a ráno vrácení aut, letadlem do Vídně a vlastními auty domů. Vše za ideálního počasí, které nám vyšlo na 100%.
Tomáš
Coma Pedrosa 2944mPico de Posets 3369mPico de Aneto 3404m
Z důvodu předpovědi špatného počasí v Dolomitech jsme nejprve navštívili Slovinsko. Spali jsme v příjemném kempu Natura Eco Camp v Krajske Gore. Hned po příjezdu jsme zamířili do soutěsky Gozd Martuljek s via ferratou Hvadnik a via ferratou Jerm´n. Následující den byly v plánu pěší výlety v okolí jezera Fusine a absolvování ferraty Italiana.
Počasí v Dolomitech se pomalu lepšilo, takže bylo možné se přesunout k jezeru Misurine, kde jsme již mohli uskutečnit původně plánované túry na ferraty s výhledy na Tre Cime di Lavaredo, Marmoladu a další známé i méně známé vrcholy.
Přes nepříznivou předpověď nám nakonec počasí přálo. Bouřky a déšť nás nikdy nezastihly na trase, ale vždy v bezpečí spacáku či autobusu.
41 – ročník Velikonočního přechodu proběhl letos ve dnech čtvrtek 14.4 až pondělí 18.4. Opět v rámci různých opatření proti šíření Covidu-19 nebylo dlouho jasné, zda se tento ročník vůbec uskuteční. Až 1.4. byla opatření odvolána. Ihned jsem volal na Penzion Ranč na Podlesok a tam jsem i přes předběžnou domluvu, zjistil, že vlastně nemáme kam jet, neboť je penzion obsazen. Toto zjištění mi málem přivodilo infarkt.
Musel jsem jednat a tak jsem se spojil se svým dlouholetým přítelem, panem ing. Vladimírem Muchou a poprosil ho o pomoc. Ten mi domluvil penzion Mizuna v Hrabušicích. Jednání s majiteli bylo dost složité, ale nakonec to všechno klaplo myslím, že k všeobecné spokojenosti. Bylo tam moc hezky, sice poněkud chladněji, než se to vytopilo, ale jinak paráda. Myslím si a ne jenom já, že jídlo bylo lepší než na penzionu Ranč. Také ta kuchyňka (kuchyň) na Ranči chybí. O velkém atriu ani nemluvě. Kapacita penzionu Mizuna je 27 míst v 9 dvoulůžkových a 3 třílůžkových pokojích. Pokoje jsou celkově prostornější než na Ranči, nemluvě o sprchách. Cenově to také nakonec vyšlo vzhledem k obrovskému zdražování myslím k všeobecné spokojenosti. Z 27. účastníků jich tentokrát letos přijelo 13. už o den dříve. Paní vedoucí na Ranči může jen litovat této údajně administrativní chyby. Ve čtvrtek bylo nádherně teplo a azuro. Přímo fantastické výhledy na zasněžené Vysoké Tatry cestou a pak v poledne z Kláštoriska. Na Kláštorisku vše zamčeno, uklizen bordel po těžbě dřeva a pokáceny nálety. jinak ani noha. V pátek bylo ještě slušně, ale už ne tak azuro. V sobotu se to obrátilo, zamračilo se a velmi ochladilo, včetněvětru, který se stupňoval v neděli. Přechod předem naplánovaných tras proběhl bez problémů. V noci z neděle na pondělí napadl dokonce i v Hrabušicích sníh.
Cesta zpět byl opět horor. Do Vrbova jsme tentokrát poprvé nejeli poněvadž bylo hnusně a holky měly nějaký ty jejich problémy. Vzali jsme to teda přes Tatry, doufajíc, že se počasí zlepší, ale ono ne, byla mlha. Od Vyšných Hágů až po Podbánské jsme jeli asi po 15 cm souvislé sněhové pokrývce za zběsilého blikání kontrolky proti prokluzu. Ještě, že jsem měl zimní gumy. Před Ružomberokem jsme u konce dálnice jeli přískokama nejméně dvě hodiny za slunečného počasí. Cestou jsme se zastavili na Tesáku na kávu. Pan majitel Meopty pronajal uzavřenou chatu pro provoz restaurace místo vyhořelé chaty Tesák.
Jinak jsem na stará kolena poněkud podcenil počasí a odnesl jsem si pořádné nachlazení a dost hustej kašel, kterej léčím dodnes.
Tohle byla moje poslední cestovní zpráva z této akce. Pokud akce bude čistě náhodou pokračovat, tak pouze soukromě pod vedením paní Květy Hanzlíkové.
Dle 50 účastníků to byla vydařená akce, za pěkného počasí s dobrým ubytováním a jídlem v internátu EDUCO ve Slanické osadě u Oravské přehrady. Všechny kopce Velká Rača, Pilsko, Šiprúň, Skorušina a Kubínská hola se podařilo zdolat, i vyhovět všem covidových opatření.
3. – 10. 7. 2022
