Vysokohorští turisté oslavili 50 let své existence v Přerově

Vysokohorští turisté oslavili 50 let své existence v Přerově

128879

Náš odbor slaví letos 50 let vysokohorské turistiky v Přerově, kdy v roce 1969 vznikla v tehdejších Přerovských chemických závodech okolo Ing. Antonína Mlčocha skupina mladých lidí nadšených pro vysokohorskou turistiku, která byla zárodkem budoucího oddílu vysokohorské turistiky při TJ Meochema Přerov a posléze při TJ Lokomotiva – Meochema Přerov. V roce 1990 přešel oddíl pod obnovený Klub českých turistů (KČT) při Sportovním klubu SK Přerov a v roce 2006 přešel od SK k TJ Spartak Přerov.

Oddíl VHT, později odbor, má za sebou skromné začátky v 70 letech, období vrcholné slávy v 80 letech, kdy měl 150 členů, 41 cvičitelů a pořádal 100 akcí za rok, dále pokles v 90 letech až na 25 členů a nyní opět prožívá dobré období. Odbor má nyní 114 členů a 16 vedoucích.

Během těchto 50 let jsme zorganizovali tisíce akcí, z nichž největší byl Hvězdicový přechod Slovenských hor, kterého se v roce 1986 zúčastnilo na 9 trasách 160 účastníků. Uspořádali jsme přes 240 výprav do zahraničních hor, během kterých jsme zdolali přes 200 vrcholů nad 2500 m, z toho 5 na 6000 m, 10 nad 5000 m, 50 nad 4000 m, výškovým rekordem oddílu je Pik Lenina 7134m v Pamíru. V Tatrách jsme vylezli na 130 vrcholů různých obtížností. Dále jsme absolvovali asi 270 klettersteigů, z nichž nejtěžší byla zřejmě Ferrata Giovanni Constantini v Dolomitech. Splnili jsme přes 170 výkonnostních odznaků od bronzových až po 8 diamantových stupňů a máme 5 mistrů turistiky. Zúčastnili jsme se desítky lyžařských závodů, běžeckých štafet a ultratrailových závodů, z nichž nejtěžší je asi Beskydská 7. Za svou práci jsme dostali přes 40 vyznamenání různých stupňů, z nichž nejvyšší jsou 2 Čestné odznaky Vojty Náprstka.

Při příležitosti 50. výročí jsme v létě připravili jako hlavní akci VHT zájezd na Slovensko s jednodenními výstupy na Velký Choč, Kasprův vrch a Giewont v Polsku, Ďumbier, Babiu horu a Velký Fatranský Kriváň. Odbor vydal pamětní turistické známky a nálepky, pamětní brožuru o 50leté historii a činnosti oddílu doplněnou fotografiemi z celého období, hotová jsou nová trička. Od 19. září do 13. října 2019 se konala v Galerii města Přerova výstava „50 let VHT v Přerově“. Pro výstavu jsme připravili 12minutové video, které vás v 1. části seznámí s historií oddílu a v 2. části krátké šoty ukazují průřez naší činnosti: výcvik na skalách, klettersteigy, výstupy na známe vrcholy a ledovcové túry.

Náš odbor není uzavřenou skupinou a rádi ve svých řadách uvítáme každého nového zájemce.

Závěrem mi dovolte poděkovat bývalým předsedům Rudovi Štěpančíkovi, Honzovi Doubkovi a Janě Zavadilové, dále nejaktivnějšímu cvičiteli 2. poloviny historie Juráši Balcárkovi a všem současným i bývalým členům oddílu VHT, kteří se svou prací zasloužili o vznik, budování a dobré jméno odboru.

Tomáš Beránek, předseda odboru

Výstava „50 let vysokohorské turistiky v Přerově“

Výstava „50 let vysokohorské turistiky v Přerově“

Vernisáž výstavy „50 let vysokohorské turistiky v Přerově“ proběhla ve čtvrtek 19. září 2019 od 17 hodin v Galerii města Přerova na Horním náměstí. Vernisáž zahájila hudební skupina Freďáci a ředitelka Galerie paní Galová uvítala pana primátora Petra Měřinského a všechny hosty. Předseda odboru VHT Tomáš Beránek uvítal předsedu URK KČT pana Babniče, předsedu OV KČT Olomouckého kraje pana Klemeše a předsedu TJ Spartak Přerov pana Pavelku, pak krátce seznámil přítomné s histoii a úspěchy odboru a poděkoval všem současným i bývalým členům za vykonanou práci pro dobré jméno odboru. Po něm krátce promluvil pan Měřinský a také pan Babnič a pan Dostál z pěší turistiky TJ Spartak Přerov. Při příležitosti 50 let předali pan Babnič, Klemeš a Beránek čestná uznání KČT různých stupňů dvěma desítkám členů odboru. Poté dostali prostor opět Freďáci a paní Galová prohlásila výstavu za zahájenou a pozvala přítomné na víno, pan Beránek na pivo. Vernisáže se zúčastnilo odhadem skoro 200 příznivců vysokohorské turistiky.

Fagaraš a Piotra Craiului

Fagaraš a Piotra Craiului

Nápad vznikl na zpáteční cestě domů před 2 lety z vydařeného přechodu bulharských hor Vitoša, Rila a Pirin, kdy se v autobuse několikrát ozvalo: „Příště Fagaraš“.

Během náročného přechodu pohoří Fagaraš a Piotra Craiului v Rumunsku, který se uskutečnil ve dnech 18. – 25. srpna 2019, jsme během tří dvoudenních treků přešli ostrý vápencový hřeben (občas jištěný řetízky) Piotra Craiului s nejvyšším kopcem La Om 2208 m s noclehem na Cabaně Curmatura, vystoupili jsme na nejvyšší vrchol Fagaraše a Rumunska Moldaveanu 2544 m s přespáním na chatě Podragu a na druhý nejvyšší kopec Fagaraše Negoiu 2535 m se závěrečným noclehem na Cabaně Negoiu, kde byl úspěšný „výlet“ zakončen za podpory mladých provozovatelů diskotékou s playlistem českých hitů (v Rumunsku hráli Kabáti a dokonce i Kája Gott!).

Východní část Fagaraše připomínala charakterem terénu (skály, občas jistící lana a řetízky) Západní Tatry, Tatry, západní část kolem vrcholu Negoiu spíše Tatry Vysoké. Žádný metr treku zde nebyl zadarmo(!), ale počasí nám přálo celý týden, takže vše proběhlo podle plánu. Dohromady nás bylo 33.

Poznámka: Když se nás na horských chatách Rumuni ptali, zda jsme Češi nebo Poláci, po odpovědi Češi 2x pohotově zaznělo: „Rumburak!“

Na vrcholu Moldaveanu

 

50 let vysokohorské turistiky v Přerově

50 let vysokohorské turistiky v Přerově

Rok 2019 je rokem 50. výročí vysokohorské turistiky v Přerově, které si připomeneme akcemi:

duben: Výroba turistických známek a nálepek, výroba triček

3.-7.7: Hlavní akce VHT s jednodenními výstupy na vrcholy na Slovensku a v Polsku,

srpen: Tisk brožury 50 let VHT v Přerově,

srpen: Článek do novin,

19.9.-13.10: Výstava 50 let VHT v Galerii města Přerova

Makedonie a Albánie na kole na těžko

Makedonie a Albánie na kole na těžko

Během 10denního cykločundru na těžko po jižních kopcich v Makedonii a Albánii po trase  Mavrovo jezero, Debar,  Cerny Drin, Kukes, Rreshen, terén Librashd, jezero Ohrid – Debar jsme najeli 600 km a nastoupali úctyhodných 12 tis. km. Martin + 4

opravdu na těžko!
Baťův kanál

Baťův kanál

Cyklostezky Baťův kanál se zúčastnilo 29 cyklistů, z toho 9 dětí. Počasí vyšlo, nedělní bouřku jsme zdárně přečkali v restauračních zařízeních. Z Rohatce do Hodonína jsme se svezli na loďce. Kromě úseku Petrov – Rohatec, který vede po polních a lesních místy rozbitých cestách, je celá cyklostezka č. 4 v pohodě a dobře značená. Ubytování v penzionu Eko Farma Sádky můžeme jen doporučit.

Výletní loď Rohatec – Hodonín
Přístaviště Otrokovice
Hlavní akce VHT

Hlavní akce VHT

5denní Hlavní akce VHT při příležitosti 50 let VHT v Přerově se základnou na internátě SOŠP v Dolním Kubíně-Kňažia proběhla od 3. do 7. července za účasti 54 členů. Všechny naplánované vrcholy (Velký Choč, Kasprův vrch a Giewont, Ďumbier, Babia hora a Velký Kriváň) byly zdolány, počasí vyšlo jako na objednávku, ubytování na internátě bylo dobré, jídlo výborné. Program byl doplněn o večerní promítání videí a fotek z akcí a v sobotu večer vyvrcholil super diskotékou.

Velký Choč
Červené vrchy z Kasprova vrchu
Babia hora
Poludňový grúň
Jizerky

Jizerky

Za nádherného počasí jsme poznávali především rozhledny Jizerských hor. První den cestou do Jizerek jsme si prošli pěkné Besedické skály v Českém ráji. V pátek za příjemně chladnějšího počasí jsme navštívili znovuotevřený Bramberk, a dále rozhledny Slovanka a Královka. V sobotu jsme vystoupili na Smrk (rovněž s rozhlednou). V neděli cestou domů jsme si vyšlápli na Ještěd z Výpřeže. Z Ještědu jsme díky výborné viditelnosti zhlédli polovinu Čech (od Krušných hor po Orličky). V pensionu Karlos byla tradičně výborná strava a ten nejlepší pan domácí. Zkrátka stálo to za to. Luigi

Penzion Karlos
Rumunsko a Moldavsko 2019

Rumunsko a Moldavsko 2019

Jsme doma a v pořádku jsem se všichni vrátili. Když bych chtěl bezprostředně po návratu zhodnotit průběh právě skončené cykloakce Rumunsko – Moldavsko 2019, napadá mne mnoho myšlenek.

Především to, že Rumunsko je opravdu zemí s nádhernou přírodou, která stojí za bližší poznání a každého z nás přímo uchvátila. Mám pocit, že se tam ještě určitě vrátíme.

Na druhé straně je tu Moldavsko. Asi všechny nás překvapilo především stavem silnic, spíše tedy tankodromů, které spojují všechny města i vesnice, asfaltu poskrovnu. Blíže jsme se seznámili i se zdejší černozemí, která je po dešti skoro nesjízdná. Moldavsko jsme poznali jako zemi dobrého vína, příjemmných lidí a navštívili nejznámější vinné sklepy a lokality. Vracet se sem ale nebudu, vše co bylo k vidění jsme v podstatě stihli navštívit.  Luboš

Transfagarašská silnice