Fanské hory
16. – 30. 7 . 2022
Prezentace bude na schůzi VHT v Pivovaru v ÚT 6.9. 19h: Fanské hory- Tádžikistán, noční Samarkand- Uzbekistán
Martin T.
Dolomity
3. – 10. 7. 2022
Z důvodu předpovědi špatného počasí v Dolomitech jsme nejprve navštívili Slovinsko. Spali jsme v příjemném kempu Natura Eco Camp v Krajske Gore. Hned po příjezdu jsme zamířili do soutěsky Gozd Martuljek s via ferratou Hvadnik a via ferratou Jerm´n. Následující den byly v plánu pěší výlety v okolí jezera Fusine a absolvování ferraty Italiana.
Počasí v Dolomitech se pomalu lepšilo, takže bylo možné se přesunout k jezeru Misurine, kde jsme již mohli uskutečnit původně plánované túry na ferraty s výhledy na Tre Cime di Lavaredo, Marmoladu a další známé i méně známé vrcholy.
Přes nepříznivou předpověď nám nakonec počasí přálo. Bouřky a déšť nás nikdy nezastihly na trase, ale vždy v bezpečí spacáku či autobusu.
Zúčastnilo se 9 lidí, z toho 3 členové oddílu.
Petr J.
Velikonoční přechod slovenského ráje – 41. ročník
41 – ročník Velikonočního přechodu proběhl letos ve dnech čtvrtek 14.4 až pondělí 18.4. Opět v rámci různých opatření proti šíření Covidu-19 nebylo dlouho jasné, zda se tento ročník vůbec uskuteční. Až 1.4. byla opatření odvolána. Ihned jsem volal na Penzion Ranč na Podlesok a tam jsem i přes předběžnou domluvu, zjistil, že vlastně nemáme kam jet, neboť je penzion obsazen. Toto zjištění mi málem přivodilo infarkt.
Musel jsem jednat a tak jsem se spojil se svým dlouholetým přítelem, panem ing. Vladimírem Muchou a poprosil ho o pomoc. Ten mi domluvil penzion Mizuna v Hrabušicích. Jednání s majiteli bylo dost složité, ale nakonec to všechno klaplo myslím, že k všeobecné spokojenosti. Bylo tam moc hezky, sice poněkud chladněji, než se to vytopilo, ale jinak paráda. Myslím si a ne jenom já, že jídlo bylo lepší než na penzionu Ranč. Také ta kuchyňka (kuchyň) na Ranči chybí. O velkém atriu ani nemluvě. Kapacita penzionu Mizuna je 27 míst v 9 dvoulůžkových a 3 třílůžkových pokojích. Pokoje jsou celkově prostornější než na Ranči, nemluvě o sprchách. Cenově to také nakonec vyšlo vzhledem k obrovskému zdražování myslím k všeobecné spokojenosti. Z 27. účastníků jich tentokrát letos přijelo 13. už o den dříve. Paní vedoucí na Ranči může jen litovat této údajně administrativní chyby. Ve čtvrtek bylo nádherně teplo a azuro. Přímo fantastické výhledy na zasněžené Vysoké Tatry cestou a pak v poledne z Kláštoriska. Na Kláštorisku vše zamčeno, uklizen bordel po těžbě dřeva a pokáceny nálety. jinak ani noha. V pátek bylo ještě slušně, ale už ne tak azuro. V sobotu se to obrátilo, zamračilo se a velmi ochladilo, včetněvětru, který se stupňoval v neděli. Přechod předem naplánovaných tras proběhl bez problémů. V noci z neděle na pondělí napadl dokonce i v Hrabušicích sníh.
Cesta zpět byl opět horor. Do Vrbova jsme tentokrát poprvé nejeli poněvadž bylo hnusně a holky měly nějaký ty jejich problémy. Vzali jsme to teda přes Tatry, doufajíc, že se počasí zlepší, ale ono ne, byla mlha. Od Vyšných Hágů až po Podbánské jsme jeli asi po 15 cm souvislé sněhové pokrývce za zběsilého blikání kontrolky proti prokluzu. Ještě, že jsem měl zimní gumy. Před Ružomberokem jsme u konce dálnice jeli přískokama nejméně dvě hodiny za slunečného počasí. Cestou jsme se zastavili na Tesáku na kávu. Pan majitel Meopty pronajal uzavřenou chatu pro provoz restaurace místo vyhořelé chaty Tesák.
Jinak jsem na stará kolena poněkud podcenil počasí a odnesl jsem si pořádné nachlazení a dost hustej kašel, kterej léčím dodnes.
Tohle byla moje poslední cestovní zpráva z této akce. Pokud akce bude čistě náhodou pokračovat, tak pouze soukromě pod vedením paní Květy Hanzlíkové.
Děkuji a jsem s pozdravem: Jiří Pešák – George
Reportáž o Jirkově knize, která byla vysílána: regionální TV – Reduta, Spišská Nová Ves
Slovenské vrcholy
3. – 7. července 2021
Dle 50 účastníků to byla vydařená akce, za pěkného počasí s dobrým ubytováním a jídlem v internátu EDUCO ve Slanické osadě u Oravské přehrady. Všechny kopce Velká Rača, Pilsko, Šiprúň, Skorušina a Kubínská hola se podařilo zdolat, i vyhovět všem covidových opatření.
Tomáš a Luigi
10. Dny VHT na skalách Žďárských vrchů
Jubilejního 10. ročníku celostátního srazu se zúčastnilo 5 našich členů. Za pěkného počasí jsme podnikli dvě pěší túry. V sobotu ve Žďárských vrších okolím Milov. V neděli jsme navštívili divoký kaňon Pivnice a skalní bludiště Toulovcovy Maštale. Luigi
Monte Rosa a Wildspitze
Obrovský úspěch dosáhli naši 4 borci Luigi, Aleš, Zdeněk a Zbyněk, když se jim podařilo v pátek 21. srpna zdolat velmi náročnou ledovcovou horu Monte Rosu s vrcholem Dufourspize 4 634 m ve Walliských Alpách ve Švýcarsku, druhou nejvyšší horu v Alpách. K výstupu museli použít mačky, cepíny, lano. „Byla to makačka. Kopec je opravdu těžkej. K zubačce jsme přišli ve 20:15 a za čtvrt hodiny jela poslední zubačka dolů!“, říká Luigi.
Cestou do Švýcarska vystoupili ještě v Rakousku na Wildspitze 3 768 m s dalším borcem Romanem.
Slovenské Rudohoří
26.7. až 1.8.2020
Naše týdenní putování Slovenským Rudohořím bylo ve znamení kombinace turistiky a cykloturistiky. Za krásného počasí jsme navštívili masív sopky Polany s nejvyšším vrcholem Polana (1458), Veporské vrchy s nejvyšším vrcholem Klenovský Vepor (1338) a Muránskou planinu jejíž nejvyšší vrchol Fabovu hoľu (1439) jsme vzhledem k uzavírce silnic po deštích nedobili. Místo toho jsme navštívili Slovenský ráj – Zejmarskou roklinu a skupinka cyklistů, kteří neměli skalp Kráľovy hoľy (1946) dobili její vrchol. Z dalších zajímavých cílů mohu zmínit Čiernohronskou železnici, lesnický skanzen Vydrovo, Chmarošský viadukt a Telgátskou železniční smyčku. Na zpáteční cestě jsme navštívili Dobšinskou ľadovou jaskyňu a termální lázně Lúčky, kde jsme zrelaxovali unavené svaly.
Myslím si, že spojení turistiky a cykloturistiky se i přes náročnější logistiku povedlo a nabídlo všem účastníkům na výběr nejen změnu pohybu, ale i výběr tras dle náročnosti. Luboš
Klettersteigy v Rakousku
Za krásného počasí jsme zvládli 4 zajištěné cesty v oblasti Gesäuse ve Štýrsku. Nejkrásnější a zároveň nejtěžší byl klettersteig Kaiserschild (D/E), který s přehledem zvládl i nejstarší člen výpravy Panza. Celkem nás bylo devět. Luigi
Reportáž z hor Ekvádoru
18.12: Posledním zdolaným kopcem v Andách je Cajas 4 258m.
16.12: Naši borci jsou spokojeni s úspěšným výstupem na Cotopaxi a na Chimborazo už nepůjdou. Blahopřejeme!
Nyní cestují a kochají se ekvádorskou přírodou, viz kráterové jezero QUILOTOA.
14.12: Hoši teda jedou! Zdolali známou sopku Cotopaxi 5 897 m.
12.12: První pětitisícovka v Andách Illiniza 5 126 m dnes padla.
11.12: Naši hoši se chystají na další kopec, bude to Illiniza 5 126 m (na snímku ten vpravo), kam by měli vystoupit zítra.
8.12: Naši členové Luigi, Petr a Aleš jsou právě v Ekvádoru, kde se připravují na výstup na šestitisícovku Chimborazo 6 310 m. Dnes poslali první foto z aklimatizačného výstupu na vrchol Rucu Pichincha 4 696 m nedaleko hlavního města Quita.
.
Výstava „50 let vysokohorské turistiky v Přerově“
Vernisáž výstavy „50 let vysokohorské turistiky v Přerově“ proběhla ve čtvrtek 19. září 2019 od 17 hodin v Galerii města Přerova na Horním náměstí. Vernisáž zahájila hudební skupina Freďáci a ředitelka Galerie paní Galová uvítala pana primátora Petra Měřinského a všechny hosty. Předseda odboru VHT Tomáš Beránek uvítal předsedu URK KČT pana Babniče, předsedu OV KČT Olomouckého kraje pana Klemeše a předsedu TJ Spartak Přerov pana Pavelku, pak krátce seznámil přítomné s histoii a úspěchy odboru a poděkoval všem současným i bývalým členům za vykonanou práci pro dobré jméno odboru. Po něm krátce promluvil pan Měřinský a také pan Babnič a pan Dostál z pěší turistiky TJ Spartak Přerov. Při příležitosti 50 let předali pan Babnič, Klemeš a Beránek čestná uznání KČT různých stupňů dvěma desítkám členů odboru. Poté dostali prostor opět Freďáci a paní Galová prohlásila výstavu za zahájenou a pozvala přítomné na víno, pan Beránek na pivo. Vernisáže se zúčastnilo odhadem skoro 200 příznivců vysokohorské turistiky.
