Rubrika: VHT

Centrální Pyreneje

Centrální Pyreneje

25. – 31. srpna 2022

Takhle nějak to probíhalo:

Vlastními auty brzy ráno do Vídně, letadlem do Barcelony, půjčení 5 aut po čtyřech, celkem 20 borců a borkyň, přejezd do Andorry, nocleh v hotelu, ráno výstup na nejvyšší horu Andorry Coma Pedrosa 2944m, další den přesun auty do Eriste, výstup na chatu Refugio Angel Orus 2100m, ráno výstup na 2. nejvyšší horu Pyrenejí Pico de Posets 3369m, další den přejezd auty přes Benasque na parkoviště Hospital a výstup na chatu Refugio la Renclusa 2140m, ráno ještě za tmy výstup na Pico de Aneto 3404m, odpoledne přejezd auty do Barcelony, nocleh v hotelu a ráno vrácení aut, letadlem do Vídně a vlastními auty domů. Vše za ideálního počasí, které nám vyšlo na 100%.

Tomáš

Coma Pedrosa 2944m
Pico de Posets 3369m
Pico de Aneto 3404m
Fanské hory

Fanské hory

16. – 30. 7 . 2022

Prezentace bude na schůzi VHT v Pivovaru v ÚT 6.9. 19h: Fanské hory- Tádžikistán, noční Samarkand- Uzbekistán

Martin T.

Dolomity

Dolomity

3. – 10. 7. 2022

Z důvodu předpovědi špatného počasí v Dolomitech jsme nejprve navštívili Slovinsko. Spali jsme v příjemném kempu Natura Eco Camp v Krajske Gore. Hned po příjezdu jsme zamířili do soutěsky Gozd Martuljek s via ferratou Hvadnik a via ferratou Jerm´n. Následující den byly v plánu pěší výlety v okolí jezera Fusine a absolvování ferraty Italiana.

Počasí v Dolomitech se pomalu lepšilo, takže bylo možné se přesunout k jezeru Misurine, kde jsme již mohli uskutečnit původně plánované túry na ferraty s výhledy na Tre Cime di Lavaredo, Marmoladu a další známé i méně známé vrcholy.

Přes nepříznivou předpověď nám nakonec počasí přálo. Bouřky a déšť nás nikdy nezastihly na trase, ale vždy v bezpečí spacáku či autobusu.

Zúčastnilo se 9 lidí, z toho 3 členové oddílu.

Petr J.

Velikonoční přechod slovenského ráje – 41. ročník

Velikonoční přechod slovenského ráje – 41. ročník

41 – ročník Velikonočního přechodu proběhl letos ve dnech čtvrtek 14.4 až pondělí 18.4. Opět v rámci různých opatření proti šíření Covidu-19 nebylo dlouho jasné, zda se tento ročník vůbec uskuteční. Až 1.4. byla opatření odvolána. Ihned jsem volal na Penzion Ranč na Podlesok a tam jsem i přes předběžnou domluvu, zjistil, že vlastně nemáme kam jet, neboť je penzion obsazen. Toto zjištění mi málem přivodilo infarkt.
Musel jsem jednat a tak jsem se spojil se svým dlouholetým přítelem, panem ing. Vladimírem Muchou a poprosil ho o pomoc. Ten mi domluvil penzion Mizuna v Hrabušicích. Jednání s majiteli bylo dost složité, ale nakonec to všechno klaplo myslím, že k všeobecné spokojenosti. Bylo tam moc hezky, sice poněkud chladněji, než se to vytopilo, ale jinak paráda. Myslím si a ne jenom já, že jídlo bylo lepší než na penzionu Ranč. Také ta kuchyňka (kuchyň) na Ranči chybí. O velkém atriu ani nemluvě. Kapacita penzionu Mizuna je 27 míst v 9 dvoulůžkových a 3 třílůžkových pokojích. Pokoje jsou celkově prostornější než na Ranči, nemluvě o sprchách. Cenově to také nakonec vyšlo vzhledem k obrovskému zdražování myslím k všeobecné spokojenosti. Z 27. účastníků jich tentokrát letos přijelo 13. už o den dříve. Paní vedoucí na Ranči může jen litovat této údajně administrativní chyby. Ve čtvrtek bylo nádherně teplo a azuro. Přímo fantastické výhledy na zasněžené Vysoké Tatry cestou a pak v poledne z Kláštoriska. Na Kláštorisku vše zamčeno, uklizen bordel po těžbě dřeva a pokáceny nálety. jinak ani noha. V pátek bylo ještě slušně, ale už ne tak azuro. V sobotu se to obrátilo, zamračilo se a velmi ochladilo, včetněvětru, který se stupňoval v neděli. Přechod předem naplánovaných tras proběhl bez problémů. V noci z neděle na pondělí napadl dokonce i v Hrabušicích sníh.
Cesta zpět byl opět horor. Do Vrbova jsme tentokrát poprvé nejeli poněvadž bylo hnusně a holky měly nějaký ty jejich problémy. Vzali jsme to teda přes Tatry, doufajíc, že se počasí zlepší, ale ono ne, byla mlha. Od Vyšných Hágů až po Podbánské jsme jeli asi po 15 cm souvislé sněhové pokrývce za zběsilého blikání kontrolky proti prokluzu. Ještě, že jsem měl zimní gumy. Před Ružomberokem jsme u konce dálnice jeli přískokama nejméně dvě hodiny za slunečného počasí. Cestou jsme se zastavili na Tesáku na kávu. Pan majitel Meopty pronajal uzavřenou chatu pro provoz restaurace místo vyhořelé chaty Tesák.
Jinak jsem na stará kolena poněkud podcenil počasí a odnesl jsem si pořádné nachlazení a dost hustej kašel, kterej léčím dodnes.
Tohle byla moje poslední cestovní zpráva z této akce. Pokud akce bude čistě náhodou pokračovat, tak pouze soukromě pod vedením paní Květy Hanzlíkové.
Děkuji a jsem s pozdravem:                                                                                         Jiří Pešák – George

Reportáž o Jirkově knize, která byla vysílána: regionální TV – Reduta, Spišská Nová Ves 

Pamětní deska na základní zdi penzionu Ranč na Podlesku
Vysoké Tatry z Kláštoriska
Vnitřní strana pamětního listu
Obálka pamětního listu
Slovenské vrcholy

Slovenské vrcholy

3. – 7. července 2021

Dle 50 účastníků to byla vydařená akce, za pěkného počasí s dobrým ubytováním a jídlem v internátu EDUCO ve Slanické osadě u Oravské přehrady. Všechny kopce Velká Rača, Pilsko, Šiprúň, Skorušina a Kubínská hola se podařilo zdolat, i vyhovět všem covidových opatření.

Tomáš a Luigi

Foto z akce od Luigiho

Velká Rača 1236 m
10. Dny VHT na skalách Žďárských vrchů

10. Dny VHT na skalách Žďárských vrchů

Jubilejního 10. ročníku celostátního srazu se zúčastnilo 5 našich členů. Za pěkného počasí jsme podnikli dvě pěší túry. V sobotu ve Žďárských vrších okolím Milov. V neděli jsme navštívili divoký kaňon Pivnice a skalní bludiště Toulovcovy Maštale.  Luigi

 

Monte Rosa a Wildspitze

Monte Rosa a Wildspitze

Obrovský úspěch dosáhli naši 4 borci Luigi, Aleš, Zdeněk a Zbyněk, když se jim podařilo v pátek 21. srpna zdolat velmi náročnou ledovcovou horu Monte Rosu s vrcholem Dufourspize 4 634 m ve Walliských Alpách ve Švýcarsku, druhou nejvyšší horu v Alpách. K výstupu museli použít mačky, cepíny, lano. „Byla to makačka. Kopec je opravdu těžkej. K zubačce jsme přišli ve 20:15 a za čtvrt hodiny jela poslední zubačka dolů!“, říká Luigi.

Cestou do Švýcarska vystoupili ještě v Rakousku na Wildspitze 3 768 m s dalším borcem Romanem.

Foto z akce

Dufourspitze 4634 m
Na sestupu
Wildspitze 3770 m

 

Slovenské Rudohoří

Slovenské Rudohoří

26.7. až 1.8.2020

Naše týdenní putování Slovenským Rudohořím bylo ve znamení kombinace turistiky a cykloturistiky. Za krásného počasí jsme navštívili masív sopky Polany s nejvyšším vrcholem Polana (1458), Veporské vrchy s nejvyšším vrcholem Klenovský Vepor (1338) a Muránskou planinu jejíž nejvyšší vrchol Fabovu hoľu (1439) jsme vzhledem k uzavírce silnic po deštích nedobili. Místo toho jsme navštívili Slovenský ráj – Zejmarskou roklinu a skupinka cyklistů, kteří neměli skalp Kráľovy hoľy (1946) dobili její vrchol.  Z dalších zajímavých cílů mohu zmínit Čiernohronskou železnici, lesnický skanzen Vydrovo, Chmarošský viadukt a Telgátskou železniční smyčku. Na zpáteční cestě jsme navštívili Dobšinskou ľadovou jaskyňu a termální lázně Lúčky, kde jsme zrelaxovali unavené svaly.

Myslím si, že spojení turistiky a cykloturistiky se i přes náročnější logistiku povedlo a nabídlo všem účastníkům na výběr nejen změnu pohybu, ale i výběr tras dle náročnosti. Luboš

Poľana – start cyklotrasy
Slovenský ráj – Zejmarská roklina
Klettersteigy v Rakousku

Klettersteigy v Rakousku

Za krásného počasí jsme zvládli 4 zajištěné cesty v oblasti Gesäuse ve Štýrsku. Nejkrásnější a zároveň nejtěžší byl klettersteig Kaiserschild (D/E), který s přehledem zvládl i nejstarší člen výpravy Panza. Celkem nás bylo devět. Luigi

Kaiserschild-klettersteig
Bossruck (1992 m)
Reportáž z hor Ekvádoru

Reportáž z hor Ekvádoru

18.12: Posledním zdolaným kopcem v Andách je Cajas 4 258m.

16.12: Naši borci jsou spokojeni s úspěšným výstupem na Cotopaxi a na Chimborazo už nepůjdou. Blahopřejeme!
Nyní cestují a kochají se ekvádorskou přírodou, viz kráterové jezero QUILOTOA.
 

14.12: Hoši teda jedou! Zdolali známou sopku Cotopaxi 5 897 m.
 

12.12: První pětitisícovka v Andách Illiniza 5 126 m dnes padla.
 

11.12: Naši hoši se chystají na další kopec, bude to Illiniza 5 126 m (na snímku ten vpravo), kam by měli vystoupit zítra.

8.12: Naši členové Luigi, Petr a Aleš jsou právě v Ekvádoru, kde se připravují na výstup na šestitisícovku Chimborazo 6 310 m. Dnes poslali první foto z aklimatizačného výstupu na vrchol Rucu Pichincha 4 696 m nedaleko hlavního města Quita.
.