Autor: Tomáš Beránek

GRUZIE – KAZBEG

GRUZIE – KAZBEG

  1. 7 – 11. 7.  2026

Menší výprava o 6 lidech pod vedením Petra Jakubíčka podnikla expedici na pětitisícovku KAZBEK (5054 m). Nejdříve jsme šli na dvoudenní trek z vesnice Juta do sedla Chaukhi. Pro velké množství sněhu jsme otáčeli čtvrthodinku pod sedlem (3270 m) a kempovali níže u potoka (2900 m). Po noci plné bouřek jsme opět za pěkného počasí sestoupili do Juty. Další tři dny bylo deštivo a náš výstup na Kazbek byl ohrožen. Nakonec jsme byli nuceni uskutečnit rychlovýstup ( z výšky 2170 m na 5054 m) za dva dny – namísto plánovaných tří dnů. První den za deštivých přeháněk jsme vyšli k chatě Bethlemi (3650 m) kde jsme spali ve stanech. Po krátkém zdřímnutí v 2:15 ráno vyrážíme. Je jasno a mrazivo. Docházíme až do sedla (4900 m) mezi vrcholy Kazbegu. Kristýna Štenclová s Petrem Kučerou dosahují výšky 4975 m, dál je pouze led, riziko pádu příliš veliké. Proto otáčíme a bezpečně sestupujeme zpět do civilizace. V dáli jsme viděli nejvyšší horu Evropy Elbrus.

Živi a zdrávi oslavujeme náročnou, ale pěknou túru místním a výborným pivem Kazbek. Jako základna nám sloužil Kazbegi Guest House ve vesnici Stepatsminda s úžasnou a milou paní domácí. Díky krásné přírodě a horským sceneriím jsme odlétali domů spokojeni.

Luigi

KAZBEG_5054_m
UDOLI_NAD_JUTOU
PETR_KRISTYNA_LUIGI_4400_m
V_SEDLE_4900_m_MEZI_VRCHOLY_KAZBEGU
Bosenské dvoukolí 2026

Bosenské dvoukolí 2026

5. – 14. 6. 2026 
Počet účastníků: 36
Tato akce nás opět zavedla po letech na Balkán a myslím si, že nikoho nezklamala. Balkán opět ukázal, že jeho země mají turistům co nabídnout jak svou krásnou přírodou, tak neopakovatelnou atmosférou, směsicí evropských a orientálních tradic. Každý se však musí připravit na to, že se jezdí v terénu a cyklostezky jsou zde jen okrajovou záležitostí. I po 35 letech jsou zde patrné stopy po občanské válce a všudypřítomné hřbitovy jsou toho smutným dokladem. Tento konflikt podle sdělení místních obyvatel stále doutná pod povrchem. Celá akce začala návštěvou Sarajeva a Bosenských pyramid. 
Následovalo:
– pohoří Bjelašnica, kde jsme udělali krásný horský trail do nejvýše položené obydlené vesnice Lukomir  
– pohoří Vysočica, sjezd ze sedla Ruište do Mostaru
– vývěr pramene Vrelo Buno a poutní místo Medžugorje
– údolí řeky Trebišat a vodopády Kravica a Kočuša
– cyklostezka ČIRO po zrušené úzkokolejce a dojezd na koupačku k Jadranu do města Neum
– kaňon řeky Piva s množstvím pobřežních tunelů
– kaňon řeky Tara s překrásnými scenériemi nejhlubšího kaňonu v Evropě
Bylo toho opravdu hodně k vidění. Večery nám kromě čepovaného Zubra zpříjemnili také kytaristé hudební skupiny Přátelé, kteří se akce účastnili.
L. Hudec
Lesácký špacír

Lesácký špacír

6. 6. 2026 se symbolicky 6 turistů zúčastnilo lesáckého špacíru v délce 22 km z Branné do Koutů nad Desnou (800 m převýšení). Po cestě jsme našli stopy po starých želenicích, lesnických lanovkách (svážnicích) a zaniklé vesnici. Naše kotníky a kolena prověřil sestup z Černé stráně (1237 m) přímo po svážnicích. Putování jsme zahájili trubičkou v Branné a ukončili v hospůdce Na Jedno v Koutech, jejíž název jsme pochopitelně respektovali. 🙂

Jirka K.

Mariánský pramen v Branné
Obnovený most v Josefové
Brzdařská bouda nad Kouty
Za orchidejemi do Bílých Karpat

Za orchidejemi do Bílých Karpat

29. – 31. května 2026

S pomocí vlakového spojení jsme v pátek ráno dojeli z Přerova do Bylnice, odkud jsme vyrazili na rozkvetlé louky Bílých Karpat. Brzy jsme narazili na první orchideje. Přes Javorník jsme došli do Starého Hrozenkova, kde jsme měli první ubytování v RS Kord. Druhý den jsme pokračovali zpět na hlavní hřeben Bílých Karpat, přes Mikulčin vrch s fajn restaurací jsme došli na Velký Lopeník (911 m) a naše druhé ubytování v turistické ubytovně Květná. Ve Květné se o nás ohledně stravování dobře postarali v místní nově rekonstruované restauraci a zbytek nám zajistily vietnamské večerky v obci. V neděli ráno větší část skupiny zdolala „prvovýstupem“ a neznačenou cestou severovýchodní stěnou vrchol Jelenec s ocelovou bývalou vojenskou věží. Všichni jsme se setkali na nedaleké Holubyho chatě, zdolali nejvyšší vrchol Bílých Karpat Velkou Javořinu (970 m), odkud jsme pokračovali a úspěšně došli až do Javorníka nad Veličkou na vlak.

Na celé akci nám velmi přálo počasí a až na pár kapek druhý den bylo počasí super. Všichni jsme v pořádku a ve zdraví došli do cíle, i když v tom horku to bylo náročné. Děkujeme všem turistům za účast a přízeň! Bylo nás 19 turistů.

Jirka a Martin

Velký Lopeník 911 m
Velká Javořina 970 m