Třetí, závěrečná část našeho putování tokem Dunaje a jeho přítoků, startovala v Německu u jezera Chiemsee. První dva dny jsme se trochu potýkali s přeháňkami, ale další dny již navzdory chmurné předpovědi při odjezdu počasí vyšlo a užívali jsme si i sluníčka.
Postupně jsme poznávali další zajímavé části Dunaje a jeho přítoků (řeka Alz – přítok Innu; řeka Inn z Schärding do Passau, jeden z nejkrásnějších úseků Dunaje z Passau k vyhlídce Schlögener Blick; řeka Salzach z Zell Am See do Salzburgu; řeka Enns z horského městečka Schladming do Hieflau; tunely po zrušené železniční úzkokolejce kolem řeky Grosser Bach poblíž Steyer; přítok Dunaje řeku Ybbs; tok Dunaje údolím Wachau z Melku do Krems s ochutnávkou vín z místních vinic, turistickou stezku divokým údolím řeky Riesachbach – Wilde Wasser.
Nálada byla výborná, všichni jsme se ve zdraví vrátili a akci si užili.
V úvodu jsem psal, že to byla poslední závěrečná třetí část Dunajské trilogie. Neberte to ale úplně doslova. Možná se k toku Dunaje ještě vrátím v rámci dalších plánovaných cest. Zajímavý úsek Dunaje je například na hranicích Srbska a Chorvatska, který by mohl být jedním s cílů plánované akce Bosna a Hercegovina 2026. Podrobnosti se připravují.
Svatojakubská cesta („Camino de Santiago“) je celosvětově známá poutní trasa vedoucí do španělského města Santiago de Compostela, kde se nachází hrob svatého Jakuba, který byl jeden z dvanácti apoštolů Ježíše Krista. Cesta má desítky různých tras, ale nejznámějších je přibližně 10 tras, například Francouzská cesta, Portugalská cesta nebo Severní cesta.
Šest členů oddílu vysokohorské turistiky KČT TJ Spartak Přerov si v červenci vybralo zkrácenou Portugalskou trasu z Porta do Santiaga, jejíž varianta podél pobřeží Atlantiku měří asi 275 km.
Přestože se Svatojakubská cesta chodí převážně pěšky, pět z nás se rozhodlo, že pojedeme na kolech, šestý Jindra půjde pěšky. Trasu jsme si rozdělili na šest nenáročných etap. S tím souviselo rozhodnutí, zda si vezmeme svá kola do letadla nebo si kola půjčíme na místě. Další rozhodnutí bylo, zda využijeme velmi levné ubytovny pro poutníky Albergue nebo si rezervujeme ubytování přes booking.com.
Kola jsme si rezervovali u půjčovny kol v Santiagu s tím, že nám je do Porta dopraví předem a v cíli cesty v Santiagu je vrátíme. Udělali jsme dobře. Kola byla perfektně připravená a vybavená, každý měl kolo pro svou velikost včetně cyklistické přilby. Ubytování jsme si zajistili přes booking – z Albergue jsme měli trochu obavy, že se většina nedá dopředu rezervovat a bývají často už kolem poledne obsazené, dalším prvkem jsou hromadné pokoje s patrovými postelemi a s nočním chrápáním. Zvláště pro mladé je však levné ubytování a svoboda „kam dojdu, tam dojdu“, nejčastější volbou.
Do Porta jsme přiletěli pozdě večer letadlem, jako spoluzavazadlo na palubu jsme nesli brašny na kolo. Ráno jsme si metrem dojeli pro rezervovaná kola a už na kolech popojeli uličkami Porta do katedrály Se do Porto pro poutní pasy (credenciale), do kterých jsme celou cestu sbírali razítka. Od katedrály jsme vyrazili podél řeky Douro na 1. etapu k Atlantiku, po jehož pobřeží jsme jeli na kolech ještě další tři etapy. Třetí etapu nás převozník převezl přes řeku Rio Minho do Španělska. Poslední dvě etapy už byly kopcovité po vnitrozemí. V cíli v Santiagu jsme u Katedrály svatého Jakuba po předložení poutních pasů obdrželi oficiální diplom Svatojakubské cesty. Následující den jsme se vrátili autobusem do Porta a po prohlídce nádherného Porta letadlem zpět domů.
Na Svatojakubské cestě jsme denně ujeli (Jindra ušel) kolem 50 km, potkávali jsme hlavně pěší poutníky, někdy i velké skupiny mladých poutníků se symbolickým znakem „Camina“ bílé mušle připevněným na batohu. Přesvědčili jsme se, že Svatojakubská cesta přitahuje tisíce poutníků svou jedinečnou atmosférou postavenou na duchovního pozadí, fyzické výzvě, krásné přírodě, bohaté historii a hlavně potkávání se s lidmi z celého světa, kteří mají podobný cíl. To vše dává cestě hlubší smysl, který přesahuje běžné turistické akce.
Tomáš
1. etapa Porto – Povoa de Varzim 44 km
Start u Katedrály Se do Porto
2. etapa Povoa de Varzim – Viana do Castelo 45 km
Dřevěné molo stezky u Atlantiku
3. etapa Viana do Coastelo – Villadesuso 50 km
Naše vypůjčené kolo u značení Camino de Santiago
4. etapa Villadesuso – Vigo 39 km
Česká vlajka na řluté stezce Camino de Santiago
5. etapa Vigo – Caldas de Reis 60 km
Nejdelší etapa a největší kopce
6. etapa Caldas de Reis – Santiago de Compostela 40 km
Na startu poslední etapyCíl Svatojakubské cesty v SantiaguCertifikát o absolvování Svatojakubské cesty
Ubytování jsme měli první tři noci v Bergu im Drautal a další tři noci v Thomashofu v Mühlbachu. Počasí ze začátku bylo dobré, ke konci už jsme s nim trochu bojovali. Vzhledem k nutné opravě autobusu v servisu v Lienzi bylo nutno pořadí naplánovaných denních etap upravit.
Tomáš a 25 cyklistů
Hotel Misurina na břehu jezeraGasthof Post v OberdrauburguZahájení etapy ze Spittalu do MühlbachuDráva nedaleko Ferlachu
Cykloakce nás zavedla do oblasti Mazurských jezer v Polsku. Je to oblast krásné přírody i pohnuté historie spojené s druhou světovou válkou. Součástí cyklotras byla i návštěva hlavního velitelství německých vojsk pro východní operace – Vlčí doupě. Závěr akce byl věnován národním parkům ležícím na pobřeží Baltského moře. Po cestě na sever jsme si odskočili na prohlídku největšího cihlového hradu Malbork. Akce se vydařila, počasí nám přálo.
Pokud budete chtít tuto oblast někdy navštívit, doporučuji tento termín, kdy komáři a muchničky ještě svojí aktivitou nenarušují poklidný relax u jezer a oblast není zahlcena turisty.
Termín: 17.8. až 24.8.2024, počet účastníků: 6, délka: 490 km
Tato srpnová akce na těžko, byla dalším pokračováním našeho každoročního putování po krajině a řekách Česka. Startovali jsme od pramene řeky Mže v Německu a cyklotrasu zakončili na řece Labe v Kolíně. To jsme za sebou měli 490 km cestou necestou.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že sjíždění řek musí být záležitost pro lenochy, opak je většinou pravda a kromě salónních úseků se vždy objeví nějaká vychytávka, která cestu zpříjemní a okoření.
I tentokrát se nám do cesty plánovitě postavila červená, žlutá, zelená a modrá turistická, 29 brodů, šotolina, makadam, bláto a jiné nástrahy, která nám však nezkazily výbornou náladu a všichni jsme si to užili.
